Novinky

Jarní soustředění 2009

Jako každý rok, opět letos vyrážím koncem dubna s týmem na soustředění a znovu, jako každý rok, vyrážíme k našim Slovenským sousedům a to do oblasti Velký Meder, odkud již máme zkušenosti s předchozích let. Toto místo je pro jarní soustřeďění, kdy najíždíme převážně objemové kilometry, jako stvořené, jelikož je zde převážně rovinatý terén. Jako podvečerní bonus jsou zde na každý den připravené vyhlášené léčivé termální lázně, které působí velice blahodárně na unavené a namáhané svalstvo - pro tým bláznivých cyklistů jako stvořené

Nadešel den odjezdu, balím silničku a další potřebné věci, ve skrytu duše doufám, že na Slovensku nebude pršet a že najedu spoustu užitečných objemových kilometrů. Jsme na místě, ubytování je parádní, naše stroje naleštěné a počasí slibné, čekají nás 4 dny poctivého tréninku.

1.den – „Fouká, bude to dřina“, říkám si ráno, když sedlám dráčka, ale pak se vychytrale schovávám v početném balíku a nakonec to není tak strašné. Při příjezdu zpět do Velkého Mederu můj tachák hlásá 202kilometrů, třeštím oči a honem kontroluji s ostatními abych zjistila, či se nemýlím…..a nemýlila. V duchu si říkám – moje první dvoustovka! – jsem trochu pyšná, taky zničená, ale už se těším do termálních lázní.

2.den – Počasí nevypadá vůbec dobře, obloha černá a každou chvíli to vypadá, že budou padat při nejmenším trakaře. Zjišťuji, že mně po včerejšku vlastně vůbec nebolí nohy, termální lázně fungují znamenitě U snídaně probíráme situaci s počasím, rada starších se rozhodla posunout výjezd na desátou. Počasí se stále neumoudří a vypadá to bledě, začíná pršet…silně pršet. Dostáváme zprávy z Čech, že radar vypovídá o celodenním dešti v oblasti Slovenska. A tak se pomalu ale jistě vzdáváme a dnes nevyjedeme. Celý den prší, a nezbývá nám, než doufat, že se počasí do dalšího dne umoudří.

3.den – Vyhlížím z okna a překvapuje mne sluníčko. Naladím úsměv, dobrou náladu a už se těším na dnešní trénink, asi netuším, co mě čeká Sluníčko nás patřičně ohřívá a jede se nám super. Kromě konce dne, kdy se začala opět stahovat mračna a stihl nás déšť. Rada starších se schovává v hospodě, domů je to ještě 6km. Vzhledem k tomu, že mne již posledních 20km poctivě bolí koleno, vím, že jakmile se zastavím a koleno zatuhne, budu se jen ztěžka znovu rozjíždět. Proto ještě s mojí kolegyní Pavlou, která má stejný problém, volíme variantu zatnout zuby a přejet to v dešti. Zvládli jsme to, jsme trochu mokré, ale to nám vynahrazuje pohled na tachometr který ukazuje 226km. Zbytek týmu doráží asi o hodinu později, balíme a utíkáme do termálních lázní, kterých se již nemůžu dočkat.

4.den – Trochu cítím nohy, ale není to tak strašné. Vím, že dnešek je posledním dnem a večer odjíždíme domů. Mám trochu problém s kolenem, něco mě v něm píchá řeže a bolí, a tak doufám, že se rozhýbe a vše bude v pořádku. Nasedám na dráčka a koleno se mě nelíbí, nicméně mlčím a jedu. Po pár kilometrech bolet přestává a já tiše jásám. Sluníčko opět pálí a panuje dobrá nálada. Jenže moje dobrá nálada odezněla ve chvíli, kdy se opět začalo hlásit o pozornost mé koleno, a to ve stém kilometru. Snažím se to nevnímat, ale bolest se stupňuje a začíná to být k nevydržení. Zatínám zuby a mlčky se snažím držet krok s pelotonem, chvilku to klape, ale né na dlouho. Později už zabírám pouze jednou nohou a prává se jen tak motá s pedálem, nemůžu do ní dát sílu, bolest je nesnesitelná a já začínám pomalu, ale jistě, vlát na ocase balíku. To se mě nelíbí a zkouším si trochu povolit pravou tretru, nic, bezmezně vlaju vzadu, slzy z bolesti se mě vlévají do očí, ještěže mám černé brýle, říkám si. Začínám odpadávat, toho si všímá zbytek pelotonu a já musím s pravdou ven, a tak sem se ve 140kilometru přiznala Trochu se zvolnilo a s občasným postrkováním od kluků jsem zvládla celou trasu, sice se slzami v očích, ale přeci. Takže po 160 kilometrech balíme oře do aut a odjíždíme směr Česká republika.

Do tréninkového deníčku přibylo 588 objemových kilometrů plus jedno zmařený koleno….ale naštěstí jen na pár dní, protože to byly jenom namožený úpony, stačilo pořádně promazávat ledovým gelem, pár dní odpočinku a už zase sedím na kole.

soustředění soustředění soustředění soustředění

soustředění soustředění soustředění soustředění

soustředění soustředění


Forest Gamp, s.r.o. SPORT HOLAS Sandra Pytlíková

Cyklistka Sandra Pytlíková, XC – cross country, MTB maratóny, silniční závody. Tým Cykloklub Havlíčkův Brod

nahoru | vytisknout stránku

Created by Forest Gamp s.r.o. 2008